příspěvková organizace Ministerstva kultury

Pavel Floss

(22. 9. 1940)

Filozof a komeniolog, zabývá se zkoumáním osobnosti a vývojem filozofických názorů J. A. Komenského, dějinami středověké a renesanční filozofie, filozofií druhé poloviny 20. století (především postmoderna a její vztah k evropské metafyzické tradici), filozofickou etikou a antropologií, vztahem umění, zvláště výtvarného, a filozofie v evropských dějinách.

Narodil se v Olomouci 22. 9. 1940. Základní a středoškolské vzdělání získal v letech 1946 – 1957 na olomoucké Jedenáctileté střední škole a poté pokračoval do roku 1962 ve vysokoškolském studiu na tehdejší Historicko-filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Již ve své diplomové práci se zaměřil na komeniologickou problematiku (Ideologické konflikty v 16. a 17. století v českých zemích a růst Komenského výchovné koncepce z domácích kořenů), jíž se věnuje dodnes.

V letech 1962 – 1971 pracoval v Muzeu J. A. Komenského v Přerově jako vedoucí oddělení komeniologie a dějin moravského školství. Zde vydává své první odborné studie: Atomy, pohyb, teplo – Pokus o výklad některých tendencí Komenského kosmologie (Přerov: Vlastivědný ústav, 1964. 20 s.), Neobvykle o Komenském (Přerov: Vlastivědný ústav, 1966, nestránkováno) a Příroda, člověk a společnost v díle J. A. Komenského (Přerov: Muzeum J. A. Komenského, 1968. 78 s.). Mimo to zahajuje pod názvem Colloquia Comeniana tradici komeniologických sympozií, v jejichž organizování pokračuje po svém odchodu z Přerova v Uherském Brodě.

V roce 1971 přechází Pavel Floss na nové pracoviště do Muzea J. A. Komenského v Uherském Brodě, kde se stává vedoucím komeniologického oddělení a později zastává v letech 1974 – 1976 funkci zastupujícího ředitele. Jako odborný komeniolog byl v Uherském Brodě iniciátorem nejen pravidelných mezinárodních komeniologických sympozií, ale stojí také u zrodu nového časopisu Studia Comeniana et historica, časopisu pro komeniologii, historii 16., 17. a 18. století a regionální historii moravsko-slovenského pomezí. Současně je autorem scénářů výstav (uherskobrodské muzeum, pamětní síň J. A. Komenského v Žeravicích u Kyjova), rozhlasových a televizních inscenací. Intenzivně se věnuje odborné publikační práci. Knižně vyšly obsáhlejší studie Jan Amos Komenský, od divadla věcí k dramatu člověka (Ostrava: Profil, 1970. 170 s.), Mikuláš Kusánský. Život a dílo (Praha: Vyšehrad, 1977. 385 s.), pravidelně publikuje zejména v časopisech Acta Comeniana a Studia Comeniana et historica. V roce 1972 obhájil disertační práci Příroda, člověk a společnost v díle J. A. Komenského.

V období normalizačních sedmdesátých a osmdesátých let se obrací jeho zájem také k tématům tabuizovaným nebo záměrně opomíjeným. Potřeba svobodné a tvořivé diskuze jej v roce 1971 přivádějí k účasti na bytových seminářích Jana Ludvíka Fischera. Po Fischerově smrti vede tyto semináře spolu s bratrem Karlem až do roku 1983. V letech osmdesátých se rovněž účastní podobných bytových seminářů v Praze a v Brně.

Problematice tabuizovaných témat a odborné komeniologii se věnuje také po odchodu z Muzea J. A. Komenského v roce 1981. Nadále se podílí na organizování komeniologických kolokvií, ve velké míře publikuje v muzejním časopise Studia Comeniana et historica i přesto, že v letech 1986 – 1990 vyučuje dějiny výtvarné kultury na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Odbornou erudici a soustavný zájem o dějiny vědy, dějiny filozofie a styčné plochy umění a filozofie v průběhu evropských dějin prokazuje v práci Proměny vědění (Praha: Mladá fronta, 1987. 380 s.).

S koncem normalizačního období je Pavlu Flossovi umožněna práce odpovídající jeho odborným znalostem. V mezidobí března a srpna 1990 přednáší dějiny filozofie a kulturní antropologii na katedře sociologie Filozofické fakulty Palackého univerzity v Olomouci a poté na nově založené katedře filozofie téže univerzity. Zde přednáší dějiny středověké a renesanční filozofie a filozofickou etiku, speciální přednášky koná o postmoderní filozofii a evropské kultuře. V roce 1991 se na olomoucké univerzitě habilitoval svou prací Mikuláš Kusánský, život a dílo a roku 1995 byl jmenován profesorem filozofie. V současné době je rovněž členem La société internationale pour la philosophie médiévale v Lovani a spolupracovníkem Institut für die Kusanische Forschung v Trevíru. Od devadesátých let publikuje v komeniologických periodikách Acta Comeniana a Studia Comeniana et historica a také ve Filozofickém časopise, Souvislostech, Proglasu aj. K jeho zatím posledním publikovaným pracím patří Labyrint srdce a ráj světa (Praha: Fénix, 1992. 172 s.), Úvod do dějin středověkého myšlení (Olomouc: 1994, skriptum) a práce Architekti křesťanského střadověkého vědění (Praha: Vyšehrad, 2004), která je prvním dílem v současnosti zpracovávané trilogie nazvané Cesty evropského myšlení .