(in "Muzeum a publikum", DVD MJAKUB 2006)

Od 1. do 3. června minulého roku proběhl v Domě kultury v Uherském Brodě již 8. ročník nesoutěžní přehlídky videofilmů muzeí České republiky MUSAIONFILM 2005. Jejím hlavním pořadatelem od r. 1998, kdy přehlídka vznikla, je zdejší Muzeum Jana Amose Komenského. Přehlídka je třídenní a sestává z tematicky zaměřených projekčních bloků, diskusí, lektorských vstupů pozvaných odborníků z řad filmařů nebo vědeckých pracovníků a konečně také kulturních programů. Přehlídka je totiž zároveň také neformálním setkáním muzejníků.

Musaionfilm 2005 byl zahájen ve středu 1. června ve 13 hodin v Malém sále Domu kultury, který byl po všechny tři dny dějištěm projekcí, diskusí a lektorských seminářů. Zcela v souladu s předchozí tradicí byla prvním projekčním blokem Muzea se představují série videofilmů zobrazující muzejní instituce z nejobecnějšího pohledu - hlavní činnost, expozice, sbírky, prostředí. K předešlým portrétům českých muzeí (i jednoho slovenského), které mohli návštěvníci přehlídky zhlédnout na minulých ročnících, tak přibyly prezentace Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, Národního technického muzea a Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Slováckého muzea v Uh. Hradišti a Technického muzea v Brně. Od r. 1998 do letošního ročníku přehlídky tak zde bylo uvedeno 28 videofilmů z 22 míst naší vlasti. Poněvadž se promítané videofilmy většinou archivují v tzv. Videotéce Musaionfilmu (sídlo v Muzeu J. A. K., Uh. Brod), jde o mapování našich, příp. zahraničních muzeí a jejich činnosti ať už rukama samotných muzejníků, nebo rukama profesionálů. Je totiž charakteristickým prvkem zvláště tohoto bloku, že se nabízí srovnání. A to mezi profesionálním filmařským přístupem prezentace muzejní činnosti a způsobem muzejním. Nejde jen o rozdíl profesionál – amatér, ale také o odlišení způsobu pohledu na problematiku. Muzejník je pochopitelně se svým muzeem zevrubněji obeznámen a pokud se mu podaří zvládnout i elementární filmové zákonitosti, vzniká cenný obraz o muzeu nepoznamenaný televizní dramaturgií. Letos se k těmto snímkům přidružily např. muzejní videofilmy Videokronika 2003 Národního technického muzea v Praze nebo Profil technického muzea v Brně stejnojmenné instituce.

Druhým projekčním blokem prvního dne přehlídky byl blok s názvem Muzea a jejich projekty. Oproti předchozímu bloku je zde již větší námětová rozmanitost a prvkem, který videofilmy spojuje, je spíše zobrazení či zdůraznění muzejního přístupu v různých aktivitách prezentačních nebo badatelských. Setkaly se zde videofilmy vyrobené pouze v muzeích. Rok trpaslíka Muzea města Ústí nad Labem, které videofilm vytvořilo ve spolupráci se společností Videoreport s.r.o., se zabýval celoročním projektem muzea (v Národní soutěži muzeí Gloria musealis získal projekt zvláštní cenu v kategorii Muzejní počin roku 2004). Kde démantů černých býval ráj Muzea dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech byl zaměřen badatelsky na výzkum historických důlních nalezišť. Basein off line autora Václava Hrona se snažil s využitím hraných prvků, archivních materiálů a docilováním atmosfér také pomocí obrazových efektů spojit zapomenutou historickou lokalitu s příběhem dvou mladých lidí (Národní technické muzeum, Praha). A konečně Indiánské setkání: Ikamiu Pon-Noo-Ka Regionálního muzea v Teplicích bylo vlastně muzejním objevem originální aktivity při napodobování indiánského způsobu života v současných rodinných podmínkách. Zde se také vynořuje jeden ze smyslů muzejního videofilmu: Zachytit pro muzeum to, co se nedá vystavit a co má určitou muzejní hodnotu.

Vyvrcholením prvního dne přehlídky byl lektorský seminář režiséra Rudolfa Adlera (FAMU, Praha), který jednak snímky podrobil kritice co do užívání prvků filmové řeči, jednak ji sám o něco více přiblížil a jednak uvedl vlastní snímky Na kus řeči v šalandě: Jaro. Léto. Podzim. Zima (1973) a Masky, šašci a démoni (2001). Připomněl dvě dokumentaristické metody: Sběrnou metodu, kdy dokumentarista snímá realitu a nezasahuje do ní, a dále metodu rekonstrukční, kdy dokumentarista hledá kontakt s prostředím, zajišťuje důvěru lidí, aby se „nestylizovali“, aby hráli sebe sama, opakovali vlastní situace, které jim režisér může vybírat. Právě tímto způsobem byl natočen i první jeho uvedený snímek o životě rodiny žijící svým tradičním životem ve mlýně na Vysočině (části Podzim, Zima). Rudolf Adler mimo svůj seminář vedl také během prvních dvou dnů přehlídky jednotlivé diskuse následující po projekčních blocích. Pomohl tak ujasnit si také určité amatérské nešvary při práci s kamerou nebo střihem.

Posledním promítaným videofilmem prvního dne byla vlastně jen „upoutávka“ na večerní koncert přední slovenské folkové zpěvačky Zuzany Homolové a Samuela Smetany. Šlo o animovaný snímek využívající dětských kreseb, které tvořily podklad pro jednu z balad Zuzany Homolové. Spojení prvků lidové písně, naivní malby a filmových postupů ukázalo muzejníkům způsob, jakým může být ztvárněno to, co nezřídka bývá i sbírkotvorným nebo badatelským záměrem v mnohých muzejních institucích – svět lidové písně, balad, hudební kultury předků. Koncert Slovenské balady obou umělců se pak uskutečnil ve venkovním Atriu Muzea J. A. K. ve večerních hodinách.

Druhý den přehlídky byl co do programu nejbohatší. Projekce započaly blokem Náboženství. Pořadatelské Muzeum J. A. Komenského představilo dva ze svých snímků Pouť ve Skoronicích a Farář Jan Kornek, které mimo jiné obsahovaly též etnografické prvky. Třetím snímkem tohoto bloku byl videofilm Po stopách Jednoty bratrské v regionu východních Čech zaměřený spíše na historické souvislosti tématu. Snímky s národopisnou tématikou byly zařazeny do bloku Národopis, v němž představilo své snímky Městské muzeum ve Velké Bíteši, Muzeum J. A. K. a Etnologický ústav Akademie věd ČR. Diváci tak byli svědky obnovy starobylé dětské obchůzky na Velkobítešsku ve filmu Královničky, vyprávění o výšivkách a jejich zobrazení videofilmem Marie Víceníková – nejstarší vyšívačka v Nivnici a způsob i současný stav tradice výroby skleněné bižuterie a výroby tradičních horských přepravních a dopravních prostředků ve videofilmech Perly Jizerských hor a Ať to frčí, ať to šlape. Všechny uvedené snímky přinesly pohled na současný stav tradičních obřadů a technik. Musaionfilm dává také prostor archivním materiálům. Buď jde o získané videofilmy do sbírkových fondů muzeí, jako např. videofilm Muzea Vysočiny v Třebíči Bible kralická, který pochází z pozůstalosti náměšťského fotografa a filmaře Ondřeje Knolla, nebo jde o videofilmy hojně využívající archivních fotografií nebo filmových záběrů, které muzeum vlastní nebo pro konkrétní videofilm kopíruje. Práce s archivním filmovým materiálem je různorodá, především se dotýká problematiky dozvučení, což se nezřídka vyskytuje, a dále správného začlenění do kontextu videofilmu užívajícího především současných záběrů. Podněty k zamyšlení přinesly v bloku Historie dále takto vytvořené videofilmy Bombardování Ústí nad Labem a profesionální propagační střihový videofilm, který byl na přehlídce uveden jako doplněk The Netherlands and The House of Orange o holandské královské rodině.

Prostor na Musaionfilmu byl i letos nabídnut partnerské instituci ze Strážnice: Národnímu ústavu lidové kultury, které prezentovalo televizní pořad z Mezinárodního folklorního festivalu Folklorika 2003. Byl zaměřen především na zahraniční soubory festivalu a obohatil národopisný rozměr přehlídky. Novinkou a jistým obohacením přehlídky byla letos ukázka dokumentaristických postupů a práce s archivním materiálem – videofilmy STV Bratislava. Byly uvedeny dokumenty režisérů Petra Kerekese Ladomírské morytáty a legendy (původně 16 mm) a Martina Šulíka Obrázky ze súkromia (využití záběrů 8 mm). Přestože šlo o profesionální tvorbu, oba snímky užitečně ukazovaly, jakým způsobem lze docílit portrétu prostředí a člověka při využití uměleckých postupů v dokumentárním filmu. Lektorský seminář kameramana Juraje Fándliho (Univerzita Tomáše Bati, Zlín) byl zaměřen na práci s kamerou. Postupně se věnoval tématům jako např.: složení kamery, míchání barev, prvky CCD, vyvažování bílé, objektivy, ostření, základy kompozice, velikosti záběrů, rakursy kamery. Seminář skončil diskusí ohledně technických rozdílů mezi filmem a televizí, rozlišného vnímání a prezentace barevného spektra u obou médií a audiovizuální technologie budoucnosti jako digitalizace a přenos kinematografických filmů do kinosálů přes satelit.

Po takřka desetihodinovém programu druhého dne přehlídky byli účastníci pozváni opět do Atria Muzea J. A. K., kde pro ně bylo připraveno neformální setkání s jednou z předních cimbálových muzik ze Slovácka Cimbálovou muzikou Jury Petrů z Kyjova. K příjemnému, takřka už letnímu průběhu večera též přispělo občerstvení a víno.

Třetí, závěrečný den přehlídky se odehrál opět v Malém sále Domu kultury a sestával pouze z jediného projekčního bloku. Přes dvě a půl hodiny trvala projekce tří vítězných videofilmů přehlídky Etnofilm Čadca 2004, kterou jako bienále pořádá Kysucké muzeum v Čadci. Spolupráce s tímto muzeem trvá již třetím rokem a nutno podotknout, že jak Etnofilm Čadca, tak i Etnofilm v Rožnově pod Radhoštěm byly jakýmisi předchůdci Musaionfilmu a jak dokládá odvysílaný rozhovor ředitele Muzea J. A. Komenského v Uh. Brodě a zakladatele Musaionfilmu, PhDr. Pavla Popelky pro Český rozhlas, Etnofilm jej přímo inspiroval:

„Já jsem jezdil hodně na Etnofilm v Čadci a viděl jsem, že se před tím něco konalo amatérsky v Rožnově pod Radhoštěm, a byl jsem etnograf. A tehdy jsem si uvědomil, že ten etnograf by to mohl klidně dělat, kdyby se naučil jaksi pracovat s kamerou. No a pak jsem viděl, že vlastně v muzeích je tolik témat, které je trestuhodné nezachycovat, protože to filmové zachycení těch věcí je svým způsobem taky jedinečné. (…)“

Letošní ročník přinesl díky přítomnosti lektorů – filmových profesionálů hlubší vhled na problematiku audiovizuálního vyjadřování. Vedly se zdravé kritické diskuse na adresu konkrétních videofilmů s upozorňováním na obecnou platnost respektovaných či nerespektovaných zásad. Jak pro Český rozhlas řekl režisér Adler, nebylo smyslem diskusí muzejníky od práce s kamerou odradit, ale naopak ocenit jejich činnost a poskytnout možnosti pro její zkvalitnění:

„Ta audiovize a ten vizuální záznam, který je pro vnímání jaksi primérní a pro uchování určitejch artefaktů a sdělení obrazu toho, co vlastně ta muzejní práce představuje v širokém spektru, to je prostě velice cenná a záslužná činnost. Takže i já bych nekritizoval nějaké slabiny, ale naopak bych inicioval k rozvíjení téhleté činnosti. (…) Ty technologie jaksi se změnily, pokročily, ale to neznamená a nemění nic na tom, že nezůstává stále stejný jaksi řečový základ kinematografie, který je nutno napřed aspoň v těch nejzákladnějších rysech ovládnout, protože se to vyvíjí jako každá jiná řeč, že jo. Tohle je řeč obrazová především a vyvíjí se samozřejmě s možnostmi techniky, ale současně ten základ zůstává stále týž. A to, že se mění třeba nosiče, to na věci nic nemění.“

Asc