Milí muzejníci,

ocitli jste se někdy při rekonstrukci reálné podoby hraběnky Marie Walburgy? Letěli jste někdy jako ptáci podél Bechyňského mostu a nahlíželi do jeho konstrukce? Byli jste někdy svědky úvah stařečka z Horňácka, když se holí v to nejobyčejnější ráno a co si při tom myslí o životě? Viděli jste už zblízka zimujícího netopýry? Vyposlechli jste si vyprávění při domácím pálení slivovice? A byli jste svědky posledních rozhovorů s třebíčským výtvarníkem evropského formátu Ladislavem Novákem?

Pokud ano a to všechno během tří dnů, pak jste byli účastníky III. ročníku přehlídky videotvorby muzeí ČR

M U S A I O N F I L M 2 0 0 0,

která se uskutečnila ve dnech 7. - 9. června 2000 v Uherském Brodě. Pokud ne, pak máte možnost všechny uvedené situace shlédnout ve videofilmech, které je obsahují a jež jsou uloženy ve Videotéce Musaionfilmu v Muzeu J. A. Komenského v Uh. Brodě. Tato videotéka pojímá většinu videofilmů, které byly odpromítány na I., II. a III. ročníku přehlídky a jsou zde k dispozici všem muzeím a jejich pracovníkům.

Letošní III. ročník hostil kolem 40 účastníků a bylo odpromítáno 31 videofilmů během tří dnů. Účastníci se shodli na tom, že došlo k jistému zrání v kvalitě snímků jak po jejich obsahové, tak po formální stránce. Zúčastnění profesionální režiséři - Jaroslav Bařinka a Břetislav Rychlík - zhodnotili smysl přehlídky pozitivně a předvedli také něco ze své dílny.

Než se však podíváme detailněji na přehlídku a její jednotlivé projekční bloky, připomeňme, že byla uspořádána již jmenovaným Muzeem J. A. Komenského v Uh. Brodě ve spolupráci s Asociací českých a moravskoslezských muzeí a galerií a jako obvykle také s místním Domem kultury, který na tři dny uvolnil Malý sál, kde projekce probíhaly.

Poohlédněme se nyní za vlastním průběhem letošního Musaionfilmu:

Muzea se představují

Jako i v minulých ročnících, tak i letos byl Musaionfilm otevřen blokem, v němž muzea prezentovala sebe sama, své expozice, své muzejní aktivity. Z Uherského Brodu na Sibiř byl název autorského snímku ředitele Muzea J. A. Komenského o jeho pracovní cestě na 2. krasnojarské muzejní bienále. Zajímavý byl subjektivní, autorský pohled na celou cestu s řadou postřehů a glos. Způsob zpracování je protikladem popisných faktografických výčtů informací. Poetickým rámcem byl prostoupen snímek Okresního vlastivědného muzea v Šumperku Paleta času. Snímkem se prolínal symbolický prvek malíře, který jako motiv paralelně doplňoval návštěvu expozic, jejich historie. Snímek měl také vynikající technickou kvalitu. Filmy Než překročíte práh (Valašské muzeum v přírodě, Rožnov p/Radh.), Vodní hamr Dobřív (Muzeum Dr. B. Horáka, Rokycany) a Kotulova dřevěnka (Muzeum Těšínska, Český Těšín) seznamovaly rovněž poměrně zajímavým způsobem s expozicemi svých muzeí.

Lidé a místa

PST Studio při Západomoravském muzeu v Třebíči představilo snímek Ladislav Novák 1925-99. Zajímavostí snímku je, že šlo o poslední dokument života významného moderního výtvarníka, který žil v Třebíči a prosadil se v zahraničí. Videofilm První dáma Moravy (Okresní vlastivědné muzeum, Nový Jičín) byl jedním z nejpoutavějších snímků na Musaionfilmu vůbec. Zobrazoval ne často viděnou činnost spojenou s vyzdvižením tělesných ostatků člověka. V tomto případě Marie Walburgy hraběnky Truchsess-Waldburg-Zeil (1762-1828). Snímek přibližoval antropologický výzkum a rovněž rekonstrukci nejpravděpodobnější podoby hraběnky. Jiná osobnost, která dostala v tomto bloku projekcí místo byl Vladimír Knöbel ve filmu Vladimír Knöbel - historie Třince (Muzeum Těšínska, Český Těšín). Šlo o filmový portrét člověka, který téměř celý svůj život zasvětil bádání o historii města Třince a okolí. Zcela ojedinělým způsobem hledá historickou podobu města a trpělivě provádí její rekonstrukci. Městské muzeum, Kralupy n/Vlt. představilo na závěr bloku tři vlastní snímky Historie Kralup n/Vlt., Veltrusy, Drobné sakrální památky.

Režisér Jaroslav Bařinka

Lektorem Musaionfilmu 2000 byl letos filmový režisér z nedalekého Zlína Jaroslav Bařinka, který s sebou přivezl své typické dokumentární filmy mající k muzejní problematice velmi blízko. Z televizního cyklu Lapidárium byly předvedeny jeho snímky Příběh poštovní známky o fotografii, která se stala námětem poštovní známky a Příběh Mánesovy kresby, který si kladl otázku: Co víme o Mánesově kresbě dívky ve slováckém kroji? Dokumenty byly vlastně až jakýmsi detektivním průzkumem zapomenutých, ale někde zaznamenaných souvislostí, odkrývající pozadí zobrazovaného námětu a prohlubující náš pohled na něj. Je to určitě jedna z mnohých cest jak zpracovat i muzejní videodokument. Svůj blok uzavřel portrétem o osudech německé rodiny z Podskálska Odsunutý odsun.

Středeční projekce prvního dne byly večer uzavřeny řízenou ochutnávkou vín, která jistě pomohla po předchozím únavném působením na smysl zrakový rozšířit obzor smyslu chuťového.

Masopust

Dva snímky s fašankovou tematikou si vynutily vznik projekčního bloku Masopust. Zatímco snímek pořadatelského muzea Fašank 1999 byl dynamickým sestřihem, rekapitulací 12. ročníku festivalu masopustních tradic v obci Strání na Uherskobrodsku, byl druhý snímek z Okresního vlastivědného muzea ve Vsetíně "Už sa fašank krátí ..." velmi vtipnou, jednoduchou reportáží o průběhu fašanku v několika valašských dědinách s nadhledem a zamyšlením co to je současný folklór.

Písně a zvyky

Osobitým snímkem na Musaionfilmu 2000, a to pro svoji atmosféru, byl film Pálení pěsniček (Muzeum J. A. Komenského Uh. Brod). Šlo také o dodatečné zpracování deset let starého archivního videozáznamu na moderní PC střižně. Ačkoliv snímek neměl vlastní komentář a využíval nepříliš jasných výpovědí účinkujícího starce při domácím pálení slivovice, měl silnou sdělnou hodnotu pro autentické přiblížení činností, o nichž jsme zvyklí spíše pouze slýchávat. Součástí projekčního bloku byl i záznam (na dvě kamery) tradiční akce na Křivoklátsku Peřiny 99 o plnění manských povinností v tomto regionu (dodnes).

Mezi projekčními bloky byl dán prostor pro prezentaci firmy Gradiva a. s. z Ostravy, která nabízela moderní technologii při digitalizaci sbírkových fondů. Šlo také o prezentaci digitálních fotoaparátů (viz foto).

Technika a umění

Tento blok volným způsobem sdružoval tři snímky. Národní technické muzeum v Praze bylo zastoupeno dvěma snímky: Bechyňská duha a Agon. První snímek byl inspirován původně starými archivními filmy formátu 35 mm, které byly přepsány, dodatečně oruchovány a zakomponovány do dokumentárního snímku o stavbě prvního železobetonového obloukového mostu u nás přes údolí řeky Lužnice v jihočeské Bechyni. S použitím hudby Antonína Dvořáka vznikl výjimečný dokument zobrazující dílo lidské práce v jeho vzniku i v jeho souvislosti s lidskými osudy. Umělecky laděný druhý snímek byl inspirován hudební tryznou za zemřelou ženu a pracoval s atmosférou, kterou hudba nabízela. Třetím snímkem bloku byl film Škoda auto muzeum ze stejnojmenného muzea z Mladé Boleslavi.

Příroda

Chráněné přírodní útvary (Městské muzeum, Kralupy n/Vlt.), Tiší nájemníci (Městské muzeum, Velká Bíteš), Zkamenělé moře (Moravské zemské muzeum, Brno) seznamovaly po řadě nejprve s množstvím přírodních pozoruhodností kolem Kralup, zimujícími netopýry v zapomenuté štole (dle autorů bylo natáčení komplikované, neboť světelné reflektory vydávaly mj. teplo, které netopíry budilo ze spánku) a zkamenělinami prehistorických živočichů na dně moří, která se kdysi rozlévala v místech, kde nyní žijeme. Blok Příroda tak navázal na podobný blok projekcí ještě z 1. ročníku Musaionfilmu.

Režisér Břetislav Rychlík

V tomto bloku šlo vlastně o jediný film zde přítomného režiséra Břetislava Rychlíka Jeden rok. Tento známý snímek byl natočen v České televizi Brno a zobrazuje osudy několika starých lidí, konkrétně sedm obyvatel podhůří Bílých Karpat, kteří se narodili ještě v časech rakousko-uherské monarchie. Autoři filmu je navštěvovali ve všední dny i v tradiční církevní svátky či lidové obyčeje. Výsledkem je svědectví o hodnotovém systému a řádu lidí, jejichž životní pouť začala na počátku tak rozporuplného a těžkého století a končí na jeho konci.

Na závěr čvrtečních projekcí následoval v Atriu Muzea J. A. Komenského folklórní večer s Cimbálovou muzikou Petra Galečky, který se vydařil (opět viz foto).

Řemesla

Film Lidová řemesla (Ústav lidové kultury, Strážnice) aneb Lidová řemesla a lidová umělecká výroba v České republice zachycuje některé obory české lidové dovednosti. První dokončená část projektu, realizovaného Ústavem lidové kultury ve Strážnici s podporou Ministerstva kultury ČR a Odboru umění a kulturního života UNESCO, představuje na osmi videokazetách téměř čtyřicet tradičních výrob. Účastníci Musaionfilmu viděli asi 20 minutový sestřih z těchto kazet. O řemesle hrnčířském (Regionální muzeum a galerie Křivoklátsko, Lhota) aneb Chvála hlíny a rukou je dokument přibližující práci hrnčíře Petra Volfa v Novém Strašecí. Sledujeme zrod keramiky od sběru hlíny až po vypálenou černou kameninu. Třásnění šátku (Muzeum Chodska, Domažlice) uzavřelo blok řemesel dokumentací tradiční lidové umělecké výroby v jižních Čechách.

Hosté ze Slovenska

Poprvé se Musaionfilmu zúčastnili hosté ze Slovenska. Bylo to snímkem Za habánmi do Veľkých Levár. Film vypráví o historii a současnosti Habánského dvoru ve Veľkých Levároch. Ve vyprávění pamětníků a artefaktech dochovaných do současnosti hledá zaniklou tvář habánské komunity.

Filmy "Pro museum" (Ministerstvo kultury ČR)

Musaionfilm 2000 byl ukončen projekcí dvou snímků z autorské dílny režiséra Petra Kudely, který pro Ministerstvo kultury natočil pod hlavičkou "Pro museum". Filmový dokument Dotýkaná místa vypráví o místech, která se osudově střetla se zánikem. "Muzealizace" těchto míst pak přispěla nejen k jejich záchraně, ale i k jejich rehabilitaci v nové kvalitě. Film vypráví o jámě Michal a dolu Petr Cingr v Ostravě, Muzeu Šimona Adlera v Dobré Vodě, depozitáři Národního muzea v Terezíně a o Památníku Terezín.

Navštívenka památného místa židovské komunity na Šumavě s názvem Muzeum dr. Šimona Adlera v Dobré Vodě reflektuje předválečný život v tomto zapadlém kraji, kdy soužití různých náboženství a národností nebylo "problematikou", ale přirozeným jevem. Matityahu Adler, syn dr. Šimona Adlera, vypráví svůj životní příběh a také o tom, kterak svým optimismem a nezdolnou vůlí přesvědčil úředníky a přispěl ke vzniku jedinečného muzea, které se stalo součástí Západočeského muzea v Plzni.

A tak III. ročník přehlídky videotvorby muzeí ČR MUSAIONFILM 2000 skončil tím, čím začal: muzeem.

III. ročník Musaionfilmu je zároveň i prvním momentem, kdy se lze za přehlídkou mírně poohlédnout. Některá muzea jsou přehlídce věrná každoročně, jiná se mění, vracejí nebo se objevují. I to je ve svých detailech zajímavý proces, který přispívá k poznání fenoménu video v práci našich muzeí. Jistý je také nezanedbatelný vliv profesionální sféry: České televize, Krátkého filmu ap. Na půdě těchto institucí vznikají videodokumenty, které se na Musaionfilmu každoročně promítají, které každý vnímá doma v televizi a které tím nebo oním způsobem spolupůsobí na utváření estetického povědomí tvůrců, kteří zpracovávají vlastní látku v muzeích. Úroveň promítaných videofilmů se každopádně zvedla. To o čem se před třemi lety zatím jen snilo, stává se postupně běžnější praxí - střihové zpracování na počítači. Je to nejen technický krok dopředu (u lepších programů nedochází ke snížení kvality během střihu oproti střihu analogovému), ale i estetický - lze dbát na střihovou návaznost, vyladit souvztažnost mezi obrazem a zvukem, používat vhodným způsobem potřebné efekty ap.

Bezpochyby a bez ohledu na techniku zůstane stále na lidech ono umění se vyjádřit. Jsou zde dané prostředky - ale známe je všechny? Umíme říct to co chceme - byť by to byla ta nejjednodušší věc? Umíme je správně použít i využít?

To jsou otázky, které možná stojí za úvahu. A možná stojí i za počin, totiž - další film (neřku-li Musaionfilm).

Asc